Jeden by řekl, že neděle 2.12. je vcelku nezajímavé datum. Chyba lávky! Bylo to datum sváteční a na pečlivě připravených věncích mnoho z nás zapálilo první adventní svíčku. Skutečnost, že Vánoce se nezadržitelně blíží tak došla snad i tomu největšímu zabedněnci. Co by to ale bylo za advent bez Mikuláše? Za těmi nejmenšími rosickými dětmi přišel hned odpoledne.Že se něco bude dít, bylo jasné z velké koncentrace malých trpaslíků, které doprovázeli jejich rodiče přes jinak vylidněné náměstí do Kašpárkova. Pro mnoho z nich to byla první mikulášská nadílka a podle toho vypadala i jejich reakce. Některé „pidilidi“ mikulášská družina zaskočila. Chovali se tedy více než obezřetně, pozorujíce dění zpoza máminy sukně. Jiní naopak prováděli statečné výpady, když je přemohla zvědavost a chtěli si zblízka prohlédnout čertův chlupatý ocásek nebo andělova krásná křídla. Zastoupení však měly i děti školního věku, které si nejvíc užily řádění s čertem. Po úvodním zahřívacím zpívání a tanečcích se však osmělili i ti největší stydlíni a za doprovodu rodičů si přišli pro sladkou nadílku. Ti nejstatečnější (a že jich bylo!) se uvolili i ke společné fotce s důstojným Mikulášem, hodným andělem a ztřeštěným čertíkem. Lepší start adventu než v Kašpárkově si rosické děti přát nemohly.
Linda Hrubešová
