V sobotu 20. 2. 2016 jsme se vydaly s Eliškou koupit dědovi dárek k narozeninám. Minuly jsme plakát, který byl ručně nakreslený s nápisem Loučení se zimou. V životním časoběhu jsem nepostřehla, že už je to DNES. Tak jsme tam zavítaly a nelitovaly jsme. U jednoho stolu připravené barvy, štětce, voda ve sklenicích, papíry barevné a bílé, nůžky, lepidla. U druhého stolu připravené děti s rodiči, některé děti samostatně již vystřihovaly, lepily, malovaly a drobně se mezi sebou radily, který obrázek budou dělat a co vystřihnou. U třetího stolu připravená Lenka Jílková, která nám předala instrukce, co se bude dělat, vyrábět, tvořit a z čeho. Vyprávěla o zimě, jak se prodlužují stíny, někdo tedy dělal obrázek „stínový“, chcete-li „zrcadlový“. Nám se líbil, ale vybraly jsme si takový, aby ho zvládla 3letá Eliška. Děti tvořily zimní domečky s vatovými peřinami a čepci na střechách. Potom jsme si ještě od Vojty Jílka vzaly vyřezaný domek z kartonu, ptáčka, kytku a barvami jsme „kouzlily“ a „dílo“ bylo zanedlouho dokončeno. Každé dětské dílo je originál a unikát. I ty kliky-hákové čmáranice mají něco do sebe, nemyslíte? Když jsme odcházely ze zámku, měla jsem takový pocit, že přichází jaro. Takové barevné, plné energie a síly, přesně takové životadárné síly, která nám mnohým chybí. Prožily jsme pěkné dopoledne, dědovi vyrobily dárek a budeme se těšit, jestli Lenka zase nějakou pěknou dílnu pro děti vymyslí. Taková dílna se nepřipraví sama a oceňujeme práci, kterou s tím Lenka a Vojta měli.
Zdeňka Makovská
