Letos jsme začátkem července vyrazili na Templák. Rekreační středisko rozprostírající se mezi skalami, řekou a všeobjímajícími lesy. Místo bez signálu českých mobilních operátorů. V něm 18 maminek a 30 dětí.
Tatínci za námi dojížděli, pomáhali nám s programem, ale také se dřevem, s dětmi, se zpěvem.
Na táboře jsme byli s Rodinným centrem Kašpárkov v roce 2012 na Hálově Mlýně („Země skřítků“), 2013 na Prudké („Duhové království“), 2014 také na Prudké („Z pohádky do pohádky“), 2015 na Podmitrově („Cesta za pokladem“) a 2016 pod Templštejnem na „Začarované louce“. A proč začarované? Protože se toho na ní hodně děje a každý den se na ní něco stane. A děly se věci!
V neděli 3. 7. 2016 jsme přijeli, ubytovali se v chatkách a hned jsme se od velkých loutek Kamilky a Honzíka dozvěděli, kde jsme. Nabarvili jsme trika podle fantazie, konturami jsme je doladili a později přežehlili. Zazpívali jsme si:„Na mravenčí pasece“, „Trávo, trávo, ty se máš“, „Seděla beruška na lístečku“ a další super hity z naší „Začarované louky“. Po fazolové večeři jsme si zahráli pohádku O Budulínkovi. Potom jsme nanosili dřevo na táborák a zpívali jsme u ohně, některé děti hrály podvečerní fotbal, některé si vyprávěly v chatce, někdo rozjímal u řeky, když už vycházely hvězdy.
Každé ráno jsme si postavili velkou opičí dráhu a děti nadšeně prolézaly, přelézaly, přeskakovaly. Každý den po snídani a po malé pauze jsme se protáhli, zacvičili a potom nám Kašpárek nebo Kamilka s Honzíkem řekli, co se kde děje, co se stalo a je to potřeba napravit. Například domečky skřítkům opravit, po lanové dráze si vyzkoušet i s helmou přelézt, poslepu něco poznávat podle hmatu, překonat překážky a dostat se k pokladu, na zříceninu hradu Templštýn vyjít, najít tam ve skulinách starých hradeb další poklad a ten si rozdělit, lézt po strmém žebříku a zase zpět, brodit řeku, nebát se tmy a jít světýlkovou cestu a v lese vidět zářivé překvapení, vyrobit si masku na karneval a vířit pak v rytmu dětských písní s luční tématikou, uspořádat soutěž o nejvíce pomalovanou maminku, projít si několik úkolů a zvládnout všechny překážky, mít odvahu a nebát se loupežníků, poskládat a nalepit si lodičky, vyrobit motýla, kytku, ušít z ponožky a z korálků skřítka, opravit znovu skřítkům domečky v lese, umotat si amulet pro štěstí, rozdat si krásné zpěvníky, čelit nástrahám vandalů, pomáhat čistit okolí, poznávat přírodu, dostávat odměny, mít dřevěné hodinky, přijímat vzácné návštěvy, bubnovat na africké djembee, prožívat pohádky, hrát pohádky a nestydět se být dědek, babka, řepa, liška, žába, strom, cokolivJ. Uspořádali jsme také jarmark, kdy si děti za splněné sportovní úkoly sbíraly barevná kolečka (pohádkové peníze), a za ty si pak nakoupily omalovánky, bublifuky, dobroty…
V očích nás dospělých to byl program pro děti, hry, písničky, oheň, jídlo, pití, hygiena, koupání, únava, spánek. Pro děti to byla pravá zábava, kouzla, strach o skřítky, sounáležitost s kamarády, radost a čarování, karneval, tanec, bubnování, poklady, světýlka, prostě zážitky, které si pamatují a dlouho pamatovat budou a zůstanou u nich schované.
Zeptali jsme se dětí, co se jim na táboře nejvíc líbilo:
Davídek: Líbily se mi večerníčky a výlet na zříceninu Templštejn. I když jsem nejstarší, tak příští rok pojedu zas.
Eriček: Mně se líbilo, když maminka ušila skřítka z barevné ponožky, spinkám s ním každou noc. Kristýnka, Adélka, Matěj: Jarmark a vandalové.
Zděnča Makovská
