Letošní poslední školní den se nesl ve znamení počátku velkého indiánského dobrodružství.
Co by dobře mířeným šípem dostřelil, z orlí perspektivy téměř na dohled základny v Rosicích, se v rekreačním středisku „Pod Templštýnem konal již tradiční tábor rodinného centra Kašpárkov, tentokrát na téma „Indiáni“.
Než poprvé na noční oblohu vystoupala luna a přivítala začínající prázdniny, všichni malí členové nového kašpárkovského kmene měli hotovou svoji čelenku, kterou si postupně zdobili pestrobarevnými ptačími pery, získanými za plnění zábavných i poučných úkolů a her. Každá rodina si ozdobila svůj vigvam vlajkou se znakem či obrázkem zvířete, podle kterého do svých příbytků bezpečně trefili i ti nejmenší účastníci tábora. První večer byl otevřen veselým maňáskovým divadélkem, kdy jedno oko nezůstalo smíchem suché. A i následující dva večery se táborem nesl spokojený smích při divadelním představení v podání talentované nastupující generace indiánek i jejich věrných kmenových druhů.
Nejen večery, ale i slunné čtyři dny v malebném údolí řeky Jihlavky bylo pořád co dělat – ráno začít společnou rozcvičkou, koupat se v řece, následně utíkat před koupajícím se hadem, potápět se v bazénu, překonávat nástrahy a výzvy dětského hřiště, hrát společné hry, rýžovat zlato v potoce, krotit divoké koně, utíkat číhajícímu medvědovi, střílet na terč ze hřbetu věrného oře, vyrobit si z keramické hlíny něco na památku či k užitku, zpívat, tančit, objevovat a hlavně se smát a radovat ze společných zážitků s novými kamarády. Velmi milá a poučná byla návštěva jednoho z indiánských dědečků, který nám u ohně vyprávěl o přírodě, o životě trempů a zahrál na kytaru trampské písničky.
Dobrodružná byla výprava do skal vedoucích na zříceninu Templštejn, která majestátně zhlíží do okolí a odkud bylo vidět až do naší indiánské základny nebo stezka temnou nocí, kdy i ti nejmenší odvážlivci vytrvale stopovali podél řeky tajemnou stezkou až do sladkého cíle.
Večerní atmosféra u plápolajícího ohně s hvězdnou oblohou nad hlavou dávala možnost rozjímat o životě ale i o tom, jak se asi žilo divokým indiánům v souladu a v úctě s přírodou, a věřit, že i naši nejmenší si tuto úctu ponesou na své životní stezce. Na památku si každý malý indián odvážel diplom, drobné dárečky pro potěchu i něco dobrého k zakousnutí na cestu k domovu.
Byly to krásné dny, které se do srdcí všech účastníků jistě zaryly hluboko a proto patří velký dík všem, kteří se na přípravě i organizaci tábora podíleli. Již nyní se nemůžeme dočkat, s čím nás Kašpárek překvapí příští rok. Krásné léto všem.
Veverkovi, z vigvamu s želvou ve znaku.
