Že to ještě nevíte? Ale no jistě, Rosalky jsou moje, tedy kašpárkovské, alespoň zatím. Jejich věhlas se zvolna šíří a nevím, jestli jim časem nebude v Kašpárkově těsno.
V každém případě letošní vánoční koncert ve velkém sále našeho zámku byl povedený! Lidé i my, zámecké bytosti, jsme tleskali, až nás dlaně pálily. Teta Verča je vlastně taky kouzelnice. Ze skupinky nadšených pomaloučku, jak na zvolna se otáčejícím hrnčířském kruhu, tvaruje pěvecký sbor čím dál hezčích tvarů, tedy myslím tím samozřejmě ladné křivky hlasů. Už se tam v melodiích míchají až ve čtyřech barvách.
Jeden kašpárkovský strejda pohodil na koncertu telefon na pódium a já jsem jen maličko, úplně maličko začaroval, aby se do něj nasoukaly notičky a slova, co se na koncertě zrodila. Díky tomu si můžete poslechnout pohozený záznam, tedy POHOZ. Amatérská, surová, neupravená nahrávka.
