Přijíždíme již potřetí do údolí pod zříceninou hradu Templštejn. Jen co jsme se ubytovali v malých dřevěných chatkách, malujeme trika „šlikrem“, vydáváme se na průzkum, zjišťujeme, že řeka, les, skály, areál s bazény, vše je na svém původním místě, jsme v klidu a seznamujeme se. Připlouvají dvě lodě s posádkou a v první divadelní pohádce se děti dozvídají, co budeme celý týden dělat. Budeme se proměňovat na Vodníky a Vodnice, každý den bude jiný, program pestrý, nabitý, nezbývá než se naučit písničku o Hastrmánkovi a výšlap na dřevo a první táborák, vše na co se děti těšily, může začít. První noc byla celkem chladná, ale děti s čelovkami na hlavě pozorovaly hvězdy, poslouchaly šumění řeky, a i když jsme neměli špekáčky, přikládaly do ohně, zpívaly za doprovodu několika kytar a bylo to moc fajn. Voděnka – náš posel dobrých zpráv, vždy se ukazovala v tu pravou chvíli, kdy děti za splněné úkoly dostaly přímo od ní samotné, od víly Voděnky perlu. Každý den jednu. Někdy to byla keramická šupinka jako náramek, jindy keramická korálka. Tu si děti mohly uschovat do kapsičky, kterou si samy ušily. Nikdo z dětí (až na 5-letého Petříka) neřešil, že to nejsou pravé říční perly, ale symbolické drobné dárečky, které všechny děti potěšily. Výšlap na zříceninu Templštýn jsme nevynechali ani letos. Vydali jsme se téměř všichni. Sluníčko nám svítilo na cestu. Po vyšplhání skalnatého terénu se závěrečnými žebříky a schůdky ze dřevěných špalíků jsme potkali popleteného Vodníka, který tam ve skalách hledal vodu. Leč nenašel. Děti mu poradily a přivedly ho dolů přímo k prameni, Vodník byl moc rád a odměnil děti perníky s Kašpárkem, které nám upekla a nazdobila kamarádka Janička M. Výpravy do lesa, běžecké chvilky, rozcvičky, poznávání přírody, vyprávění o důležitosti vody a hry s ní, lanové aktivity, brodění řeky, střílení ze vzduchovky na terče, natírání paluby prastaré lodi, lovení diamantů, rýžování, hledání, divadélka, korálkování, ruční výroba papíru s bylinkami, drátkování, malování triček, zažehlování obrázků, stavby domečků skřítkům, koupání v řece a bazénech, Oldovo poučné představení, že strach je věc zbytečná, kouzlení s fotopapírem se speciální chemikálií, která z listů a bylinek vyčarovala neuvěřitelné obrázky pomocí slunce a následném vymývání ve třech různých vodách stvořila „umělecké dílo“, těžko by kdo hádal, jak obrázky vznikaly, vše jsme prožili pospolu a bylo to moc příjemné. A když se strhla velká bouře a my místo toho, abychom se schovali, jsme se dešti nebránili, děti se rozběhly v holínkách i bosí, ve vytvořených jezírkách a kalužinách běhaly a libovali si, že toto je ten pravý vodnický tábor, když je konečně té vody, o které si povídáme a zpíváme, trošku víc, stavěly hráze a pozorovaly, jak se voda vsakuje do vyprahlé země. Déšť jsme považovali za dobré znamení. A mohl začít karneval. Pomalovali jsme se, někdo měl dokonce zelené i vlasy a pomocí krepáků jsme si vytvořili jednoduché kostýmy, které za námi vlály při tanci a mašinkách. Na závěr karnevalu Voděnka, Kašpárek, Kytičková víla a Vodník objevili poklad a to byla ta pravá tečka našeho pobytu. Stejně tak jako velký oheň, který nám rituálně zapálil děda od chlapečka Tristana s moudrým proslovem k Přírodě a všem jejím živlům. Zpívalo se, později opékaly špekáčky a naposledy jsme pod hvězdami slíbili, že příště přijedeme zas, když to půjde. Po poslední rozcvičce pasování všech Vodníků a Vodnic na správné táborníky a rozdání dárečků jako odměnu za splněné úkoly a za účast na všech společných dobrodružstvích.Děkujeme Katce H. za výtvarné dílny a coby paní zdravotnici za ošetřování odřenin a boulí, Pavlovi za fotodokumentaci, Oldovi za lanové aktivity a divadlo, Vojtovi za veškeré věci, které pro nás vyrobil, nachystal, Věrušce naší „mamince Kašpárkovské“ za zorganizování tábora a všech potřebností okolo, také všem maminkám, které se zapojovaly aktivně, v neposlední řadě Lence J., která celý tábor do detailů promyslela, naplánovala a jsem moc vděčná, že jsem mohla být její pravá ruka.
S pozdravem pro všechny Zdeňka Makovská
